Den D tedy pátek 4.4. byl dnem kdy měl začít boj, Boj o Přežití.
A to nakonec boj dvou družin a to Béček a Péček. Skupina Béček se skládala z Greadyho, Charviho, Esti, Oty, Lukyho, Brčka a Šáfi. A skupina Péček Gumí, Jěštěrka, Piši, Cába, Kelišová, Přejezd a Tlumoš. To byli dvě skupiny, které tři dny bojovali o přežití. A samozřejmě průvodci Světluška, BuBy a Jirka. Tento boj velice zpříjemnili přátelé z Moravy. Všechno to začalo na Mělnickém nádraží a to hádankou z televizní reklamy na penny. U penny musela každá skupina najít jednoho ze zdejších členů FBI a od něj taky dostala šifru jak dál. Po vyluštění se Péčka vydali na Harasov pěšky, což bylo cílem. A tam se taky díky stopu dostali jako první. Druhá skupina se mezi tím podívala na soutok Vltavy a Labe a na naši horu Říp. Poté nasedly na vlak a jeli do Lhotky, kdy je pak vyzvedl BuBy (protože vlivem chyby v překladu nedorazili do 19:00 ale myslely že mají čas do 21:00).
Když jsme se všichni sešli na Harasově tak jsme si na papír napsaly všechny věci co máme sebou a bodově ohodnotili. A pak nám bylo bohužel posledních 5 položek zabaveno. Naštěstí to nebylo tak zásadní až na výjimky.(Charvi musel odevzdat oboje kalhoty takže si musel pučit od Šáfi a vypadal jak Blood Elf).
Po tomto nemilém odevzdání věcí byl závod, která skupina se jako první dostane celá k ohništi, ale každý měl v ruce zapálenou svíčku, která samozřejmě nesměla zhasnout. Tentokrát vyhráli Béčka a tak si mohli vzít zpět jednu věc, kterou odevzdali. Díky svíčkám jsme zapálili slavnostní oheň, u kterého začalo bližší seznamování mezi Neratovickými a Moraváky. Zahráli jsme si společně městečko Palermo. V noci jsme pak na pokojích dělali pěknej bordel a taky nás za to Otto pěkně seřval( Do …., kterej …. tady tak řve).
Ráno se strhl rychlý závod o snídani. Nejdříve se běželo k ohništi a pak už celá skupina k rybníku. Béčka měli tu čest sníst si luxusní snídani. Mohli si sníst například chleba s kostkovym medem. Po snídani nás čekalo něco a to něco vylosoval Gumí. Byl to útěk z vězení. Ano to je to co by ráda Esťa neslyšela do konce života. Tak se tedy všichni odebrali k provazu vysokému zprvu jak Světluška. Bylo to stížené ještě tím, že Gready, Gumí, Charvi a Cába měli tresty za to, že čůrali tam kde vždy. A to Gready nesměl mluvit, Charvi jen v první osobě, Gumí měl svázané nohy a Cába si hrál na žána, ale jen trochu. Tak tedy útěk začal. Obě skupiny se postupně přehazovali na druhou stranu až zbyli poslední z každé skupiny. Ale ani jeden to nepřeskočil. Takže od začátku vše znova. Takhle to bylo několikrát až se lano začalo pomalu snižovat. Nakonec se všichni až na jednoho z Béček zas dostali na druhou stranu a ten poslední(Gready) chvíle napětí ……. to přeskočil. Po této přenáročné etapě se losovala další, ale naštěstí ne už tak náročná.
Jejím úkolem bylo namalovat sebe na polystyren a pak se vzduchovkou trefit do soupeřova portrétu. Teď konečně vyhráli Péčka a tak si mohli vybrat, u kterého ohniště budou chtít vařit. Vybrali si to u chaty. No jo jenže z čeho vařit? No přece z toho co si každý tým uloví a to tak, že se štafetově běhalo do kopce pro jednotlivé suroviny, které byli rozházeny v lese. Jakmile bylo ulovenu začalo se z kotlíků kouřit. Nakonec každý tým připravil ochutnávku pro porotu. Kuřecí polévka, indiánské placky, jablka s karamelem a krupicová kaše vyhrála nad čínou, kolínkami plněními tuňákem a ovesnými plackami.
Poté co každému strávilo bylo další losování. Pád důvěry to byla slova napsaná na vylosovaném lístku. Zprvu to vypadalo těžce, ale nakonec to zvládli všichni. Jednalo se o skok pozadu ze stolu do náruče celé skupiny.
Během chvilky se vylosovala další karta a ta už zněla daleko hůř. Rybaření. Byli vybráni dva z každé skupiny a ty se měli připravit na plavbu v rybníku o které, ale ještě nevěděli. Vybraní měli původně štafetově plavat ke krabičkám ve vodě a nasbírat jich co nejvíc. Jenže hra začala dřív než kdokoliv očekával. Ještěrka vběhl do rybníka dřív než se ostatní stihli zorientovat a naházel na břeh poté spolu s přejezdem většinu krabiček. Hra byla nakonec resetována. Tak jsme se všichni odebrali zpátky k chatě, aby plavci oschli a tak… Během těchto chvílích volna chtěli Moraváci pořád něco hrát, ale nakonec se během dne nic nehrálo. Etapy, kterých jsme stihli poměrně dost nás pěkně vytěžovali a následovala další.
Znáte hokej? Ano? A houkej? Asi ne co je to podobné akorát místo hokejek jsou většinou pichlavé klacky a místo puku gumový ¨balónek¨ plný vody. Jenže než se začla tato hra hrát stihl si Cabadaj vyhodit rameno, ale naštěstí tu byl všudypřítomný Babák a odvezl ho spolu s Šáfou do nemocnice. Nakonec se houkej změnilo na házenou, kterou vyhráli Péčka a to 2:0.
Jeden bez nohy, druhý bez druhé nohy, třetí bez ruky, čtvrtý bez druhé ruky, pátý slepý a všichni němí. Myslíte, že taková bilance bylo po boji? Ale kdepak to byla jen sestava ve které se měl stavět stan na čas. Lepší čas měli Péčka a tak bylo skóre na obou stranách poměrně vyrovnané. Jenže to Péčka ještě nevěděli jak rychle Béčka sní zelenou odpornou kaši. Ano to byla naše svačinka.
Po této zelené svačince už byli všichni zelení. A tak se nám moc nechtělo do další etapy, která se jmenovala Sumo. V této velice ostré hře bylo účelem vzít vlajku a dostat se sní do kruhu. Zní to jednoduše, ale problém byl v to, že oba soupeři, kteří začínali v prostřed kruhu byli k sobě přivázaní. Takže jak se každý rozběh ke své vlajce, které byli každá na opačné straně lano se natáhlo a trhlo to s obouma a už bylo jen síle jednotlivce kdo vyhrál. A Béčka byli samozřejmě silnější.
Další hra, Výbušnina byla o tom, kterej tým přenese dva ze svého tým tak, aby s nimi ani nepohnuli. Pak se to hrálo ještě jednou, ale přenášet se měli členové opačného týmu. Následovalo skupinové uzlování. Všichni členové týmu byli přivázáni k lanu na jehož středu měli vázat zadané uzly.
Odhadnout 2minuty byl další a v sobotu už poslední úkol. Není to zas tak těžké, ale když má člověk ruku v ledu je to horší. V tomto úkolu byl vybrán pouze jeden z každého týmu. Tlumoš měl na konec o trochu lepší odhad než Luky. Potom už se jen všem zavázali oči. Světluška s BuBym všechny rozdělili do dvojic a v těch dvojicích se mělo poslepu beze slova vyrobit něco z modelíny. To už bylo jen tak odpočinkové, ale stejně se zde našli hezké výrobky jako např. Talíř s lžící.
A když už jsme tak seděli na tý jídelně všichni, tak se na monitor pustilo DVD z minulého boje, abychom posoudili jak se ten letošní zlepšil. Večer se nečekaně dlouho dělal ještě rámus, ale nakonec všichni usnuly. Druhý den se uklízelo, uklízelo a uklízelo.
Udělali jsme si i svačinku, protože moraváky čekala dlouuuhá cesta. Nakonec jsme se všichni rozloučili a každý jinak vyrazili domu.
zapsal: účastník Gready
